| |
Brazílie
Poloha
Brazílie je pátou největší zemí na světě a rozprostírá se na téměř celé polovině jihoamerického kontinentu. Zaujímá plochu 8,5 milionů km2 a je větší než všechny evropské země dohromady (bez Ruska). Na severu, západě a jihu sousedí se všemi jihoamerickými státy s výjimkou Chile a Ecuadoru. Na východě je její hranice tvořena pobřežím Atlantického oceánu dlouhým téměř 7 500 km. Na tomto pobřeží se nachází i řada pláží, které patří k nejkrásnějším na světě. Délka brazilských hranic činí 23 127km. Vzdálenost mezi koncovými body území ve směru sever - jih je 4320km a ve směru východ - západ 4328km. Na území Brazílie se používá čtyř rozdílných časových pásem, která se odlišují od Greenwiche o dvě až pět hodin. Když je ve střední Evropě půlnoc, v Rio de Janeiru je osm hodin večer.
Povrch
Asi 40% povrchu státu zaujímají nížiny, zbytek tvoří pohoří a náhorní roviny. Hory nejsou moc vysoké a jen 3% území Brazílie přesahuje výšku 900m. Nížiny se nachází především v povodí Amazonky. Ještě ve vzdálenosti 3500km od ústí Amazonky je výška jen 180m n.m. Dále jsou nížiny v povodí řek Paraguay a Paraná, v povodí řek státu Rio Grande do Sul a na pobřeží Atlantického oceánu. Prostor Amazonské nížiny odděluje od sebe dvě horské soustavy Brazílie. Na severu je to Guyanská vysočina (Serra de Pacaraima), z níž však patří Brazílii jen menší část. Zde leží také nejvyšší hora Brazílie Pico da Neblina vysoká 3014m. Na jihovýchod od Amazonky se nachází jedno z nejrozsáhlejších pohoří světa, Brazilská vysočina, která zaujímá přes polovinu území Brazílie. Nad atlantickým pobřežím se zdvíhá pohoří Serra de Mantiqueira, jehož nejvyšší částí je Serra de Caparao s nejvyšší horou Brazilské vysočiny Pico da Bandeira, vysokou 2890m. Tato hora byla až do 20. století považována za nejvyšší horu Brazílie.
Státní zřízení
Brazílie je federativním státem a oficiálním názvem je Brazilská federativní republika. V čele federace stojí prezident, který je volen vždy na čtyři roky. Výkonnou moc reprezentují ministerstva a orgány státní správy. Moc legislativní je v rukou Národního kongresu, který je dvoukomorový. Tvoří jej Senát, v němž jsou zastoupeni vždy tři senátoři za každý stát, a Poslanecká sněmovna, v níž jsou zastoupeni poslanci úměrně počtu voličů v jednotlivých státech. Na základě ústavy z roku 1988 je federace tvořena 26 spolkovými státy a jedním federálním distriktem hlavního města Brasília. Každý stát má svou výkonnou, legislativní i soudní moc. V čele každého státu stojí guvernér. Všichni občané Brazílie od 18 do 70 roků mají povinnost volit. Pro občany od 16 do 18 let a nad 70 roků je volební účast dobrovolná.
Jazyk
Úředním jazykem je portugalština, která má trochu odlišnou fonetiku od evropské portugalštiny a v některých částech je obohacena indiánskými a africkými výrazy.
Státní vlajka
Státní vlajka je tvořena zeleným polem, v němž se nachází žlutý kosočtverec. Uprostřed kosočtverce je umístěn modrý kruh, který nahradil dřívější korunu monarchie. Tímto kruhem prochází bílý pás představující rovník se zeleným nápisem ORDEM E PROGRESSO ( Řád a pokrok ). Nad pruhem je jedna hvězda symbolizující Federální distrikt a pod pruhem dalších 26 různě velkých hvězd symbolizujících jednotlivé státy federace. Rozmístění hvězd zobrazuje část brazilské oblohy, jejíž dominantou je Jižní kříž.
Obyvatelstvo
Brazílie má v současné době přes 170 milionů obyvatel. Přitom v roce 1890 zde žilo jen 14 milonů, v roce 1960 70 milionů a v roce 1980 119 milionů. I přes vysoký počet obyvatel je Brazílie zemí s jednou z nejnižších hustot osídlení s průměrným počtem 20 obyvatel na čtvereční kilometr. Většina brazilské populace je však soustředěna u pobřežního pásu a ve velkých městech. Největší město Sao Paulo má přes 20 milonů obyvatel.
 Původními obyvateli Brazílie byli indiáni, kterých zde okolo roku 1500 žilo až 6 milionů. Na území Brazílie však nevyvinuli vyšší kulturu a žili převážně v menších kmenech ve vesnicích. Zabývali se převážně lovem a rybolovem, zemědělství a chov dobytka znali jen v primitivní formě. Postupně se mnoho indiánů smísilo s bělochy a dnes jich žije v Brazílii jen okolo 300.000 v asi 200 kmenech (z nichž 50 zůstalo bez kontaktu s bílými i černými obyvateli). Největšími skupinami indiánů jsou dnes indiáni Tikuna na horním toku řeky Solimoes (20.000), Yanomami v severozápadní Amazonii (11.000) a Guarani v centrální a jižní části Brazílie (30.000). Ve 20. století se objevila řada snah o asimilaci indiánů do společnosti, o uznání jejich práv, ale často sami představitelé těchto hnutí jednali proti zájmům indiánů. Velmi negativně na indiány působilo budování nových silnic a nové osídlování v 60.-80.letech a ještě do 90.let 20.století hodně indiánů umíralo na pro ně dosud neznámé nemoci, jako malárie apod. Až nová brazilská ústava v roce 1988 zaručila indiánům práva na jejich způsob života a na užívání jejich tradičních území.
Protože se indiáni nehodili k tvrdé práci na plantážích, byli do Brazílie postupně přiváženi černoši z Afriky. V průběhu čtyř století jich bylo dovezeno okolo čtyř milionů. Pracovali jako otroci na plantážích a později i v dolech. Po roce 1988, kdy bylo otroctví zrušeno, se začali černoši postupně mísit s bílými obyvateli. Dnes žije v Brazílii okolo devíti milionů černochů. Brazílie se může pochlubit skutečností, že zde neexistuje rasová diskriminace. Velkou zásluhu na tom mají Portugalci, kteří jsou sami smíšeným národem a od počátku se mísili s indiány i s černochy.
Hospodářství
Hospodářství Brazílie se vyvíjelo vždy ve spojení s vývozem určitého zboží. Po objevení Brazílie v první polovině 16.století to byl především vývoz dřeva (strom pau do brasil také dal název této zemi). Od poloviny 16.století do konce 17.století to byl vývoz cukru a v 18.století zase zlato a drahokamy. V 19.století se Brazílie stala významným producentem kávy a po dobu asi čtyřiceti let koncem 19. a začátkem 20.století i největším světovým producentem gumy. Od 16.století tedy Brazílie vždy vyvážela suroviny, o které byl zájem v zahraničí a tovární výrobky se pouze dovážely a byly určeny jen bohatým lidem. Teprve od 30.let 20.století došlo ke změně brazilské ekonomiky a hospodářství se začalo  orientovat na domácí výrobu a uspokojování potřeb obyvatel Brazílie. Ve druhé polovině 20.století dochází k vysokému nárůstu hrubého domácího produktu, a to průměrně o 7-9% ročně. V roce 1973 dosáhl nárůst dokonce 14%. V roce 2000 činila hodnota HDP 595 miliard USD a byla tvořena z 9% zemědělstvím, z 33% průmyslovou výrobou a z 58% službami. Místo surovin se dnes na vývozu nejvíce podílí vývoz letadel, následovaný vývozem železné rudy, sójy a osobních automobilů. Vývoz kávy již představuje jen necelá 3% celkového objemu vývozu. Nejvíce se do Brazílie dováží surová ropa a ropné deriváty. Elektřina se v Brazílii nezískává z uhlí nebo nafty, ale využitím síly vodních toků velkých řek a vodopádů. Ve Foz do Iguacu byla vystavěna největší hydroelektrárna na světě, která zásobuje elektrickou energií jižní část Brazílie a celé území Paraguaye.
Náboženství
Brazílie je katolickou zemí a je považována za zemi s největším množstvím obyvatel katolického vyznání na světě. Základní kořeny brazilského náboženství vycházely z víry domorodých obyvatel a katolické vyznání i africké kulty se zde objevily až v době kolonizace a otroctví. Kolonizátoři zakazovali černým otrokům jejich původní vyznání, jakož i hudbu a tanec, které považovali za zdroj jejich uvědomění a revolty. Černí otroci ve snaze vyhnout se této perzekuci dávali svým bohům katolická jména a takto uctívali své bohy prezentované jako katolické světce. V 19. století byla do brazilské ústavy začleněna svoboda vyznání, ale ve skutečnosti byly africké kulty potlačovány ještě mnoho roků. Nejznámější kult Candomblé byl považován bílými obyvateli za šarlatánství, které vyjadřovalo nevědomost nejchudších tříd. Postupně však docházelo ke stále silnějšímu uvolňování náboženských svobod a dnes můžeme v Brazílii najít jak katolické či evangelické kostely, tak i chrámy afrobrazilských kultů a dalších mystických či spiritualistických sekt. Největší rozvoj však stále patří křesťanství, a to zejména mezi nejchudšími vrstvami, v jejichž čtvrtích můžeme najít nové jednoduché kostely stále zaplněné množstvím věřících.
Podnebí
Tak rozsáhlá země jako Brazílie, která se rozkládá od rovníkové oblasti až po oblast obratníku Kozoroha, má zákonitě různé klimatické prostředí v jednotlivých regionech. Přesto však lze celkové klima Brazílie označit jako tropické s průměrnými ročními teplotami přes 22 stupňů Celsia. Nejvyšší průměrné teploty okolo 28 stupňů jsou na severovýchodě země, nejnižší okolo 16 stupňů na jižních náhorních rovinách. Pouze jižní část Brazílie má výraznější klimatické rozdíly během roku, jak jsme tomu zvyklí v Evropě. Severnější oblasti mají odlišná klimatická období jen v závislosti na množství srážek a teplotní rozdíly během roku nejsou výrazné.
Území Brazílie je možno rozdělit na pět podnebních pásem:
Velmi vlhké rovníkové klima - převládá v oblasti ústí řeky Amazonky a je charakterizováno vysokými teplotami i srážkami. Průměrné teploty kolísají v rozmezí 24 - 27 stupňů. Hlavními znaky tohoto podnebí je neustálé horko nepřerušované žádným zimním obdobím a pravidelné srážky (např. v hlavním městě státu Pará, Belému prší každé odpoledne 245 dní v roce. Déšť je však přijímán jako dar, neboť příjemně osvěží.). Vysokou vlhkostí se vyznačuje celá oblast povodí Amazonky, kde jsou častější srážky v období od ledna do března.
Tropické klima - vyznačuje se vysokou vlhkostí i teplotami, jejichž průměr se pohybuje mezi 19 a 28 stupni. Do tohoto pásma patří zejména brazilské náhorní roviny ve středu a na východě Brazílie. Množství srážek zde závisí zejména na blízkosti oceánu. Na pobřeží v oblasti od Rio Grande do Norte až po Bahíi se průměrné teploty pohybují mezi 24 a 26 stupni, na pobřeží Rio de Janeira mezi 22 a 24 stupni. V tomto pásu je již výraznější rozdělení období dešťů a sucha. Většina srážek připadá na měsíce říjen až březen. Převážně se však jedná o krátké tropické deště.
Suché severovýchodní klima - tento pás zahrnuje velkou část severovýchodní Brazílie (státy Ceará, Rio Grande do Norte, Paraíba, Pernambuco, Alagoas, Sergipe). Průměrná roční teplota se zde pohybuje okolo 26 stupňů a období sucha zde trvají 6 až 8 měsíců. V této oblasti je i nejteplejší místo Brazílie s průměrnými nejvyššími teplotami přes 40 stupňů u městečka Catarina na břehu řeky Sao Francisco.
Tropické klima náhorních rovin - toto klima je typické především pro náhorní rovinu Planalto, kde bylo vybudováno i hlavní město Brasília, pro převážnou část státu Minas Gerais, horské oblasti státu Rio de Janeiro a severní části státu Sao Paulo. Převažují zde mírné teploty, nepravidelné deště a již dvě odlišná roční období - deštivé léto a suchá zima. Nejstudenějším měsícem je červenec s průměrem pod 18 stupňů, nejteplejší leden s průměrem okolo 22 stupňů.
Subtropické klima - toto klima převládá zejména v jižních státech Brazílie (Sao Paulo, Paraná, Santa Catarina, Rio Grande do Sul). Vyznačuje se mírnějšími teplotami s ročním průměrem mezi 17 a 19 stupni. Srážky jsou rozděleny rovnoměrně po celý rok bez delších období sucha. V zimním období od června do srpna se může objevit i mráz a výjimečně sníh. Teploty zde již mají mnohem větší rozdíly v zimním a letním období a celoročně mohou kolísat mezi -3 a +40 stupni.
Časové zóny
V Brazílii existují 4 časové zóny. Oficiálním brazilským časem je čas platný v hlavním městě Brasília (-3h GMT).
 -5h GMT
Stát Acre.
 -4h GMT
Státy Amazonas, Rondônia, Roraima, Pará, Mato Grosso a Mato Grosso do Sul.
 -3h GMT
Oficiální brazilský čas. Rio Grande do Sul, Santa Catarina, Paraná, Sao Paulo, Rio de Janeiro, Minas Gerais, Espírito Santo, Goiás, Brasília (DF), Tocantins, Piauí, Maranhao, Bahia, Sergipe, Alagoas, Pernambuco, Paraíba, Rio Grande do Norte, Ceará a Amapá.
 -2h GMT
Území souostroví Fernando de Noronha
Kultura
Brazilské písemnictví, zpočátku spojené s portugalským, se od 19.století emancipovalo a dnes jsou ve světě známa mnohá prozaická i básnická díla. Ze starších spisovatelů je nejvýznamnějším Machado de Assis (1839-1909), z pozdějších Jorge Amado (1912-2001), který se proslavil svými romány o nespoutaném životě v Bahíi. Mezi nejznámější jeho díla patří román Gabriela, hřebíček a skořice, jehož děj se odehrává v Ilhéusu, kde spisovatel žil, a román Dona Flor a její dva manželé. V současné době nejznámějším a nejprodávanějším spisovatelem je Paulo Coelho, který se svými knihami Alchymista, Pátá hora, Veronika se rozhodla zemřít a mnoha dalšími proslavil po celém světě a většina jeho děl již byla přeložena i do češtiny.
Brazilská architektura je vysoce ceněna zejména od vybudování nového hlavního města Brasília. Projevuje se zde výrazný rys jednoho z nejvýznamnějších architektů funkcionalismu, švýcarského stavitele Le Corbusiera, který zde pobýval. Nejznámějším brazilským architektem je Oscar Niemeyer, který se proslavil právě návrhem vládních budov v Brasílii a výstavbou krásného moderního chrámu na předměstí Belo Horizonte. Samozřejmě nelze zapomenout i na historické architektonické skvosty, které nabízí historické části měst Salvador, Olinda, Sao Luis i Rio de Janeira, vyhlášené památkami UNESCO. Proslavené je rovněž Ouro Preto, jedno z bývalých hornických měst státu Minas Gerais, ve kterém se nachází největší koncentrace nádherných barokních staveb v celé Brazílii.
Malířské umění je nejčastěji spojováno se jménem Candida Portinariho (1903-1962), jehož nástěnné malby se nachází nejen v Riu a Pampulze, ale i v budově Spojených národů v New Yorku. Vrcholem sochařského umění je dílo Antonia Francisca Lisboy (1730-1814) známého pod jménem Aleijadinho, který vytvořil jedinečná barokní díla ve státě Minas Gerais ( v Ouro Preto a Congonhas).
Nejrozvinutějším uměním v Brazílii je jednoznačně hudba a tanec. Brazilci jsou považováni za nejmuzikálnější národ na světě a mnoho hudebních i tanečních žánrů pochází právě z Brazílie. V hudbě se objevují vlivy všech tří kontinentů, z nichž vzešli zdejší obyvatelé - Ameriky, Evropy a Afriky. Nejznámější samba je kombinací španělského bolera a afrických rytmů, bossa nova vychází ze samby a jazzu, tropicalismo zase z bossa novy, blues a rocku. Samba se proslavila již při svém prvním představení na karnevalu v Riu v roce 1917 a od té doby zní Brazílií známé Tudo dá samba (všechno pro sambu). Zlatým věkem samby byla především 30. léta minulého století. Snad nejznámější brazilskou zpěvačkou byla Carmen Miranda, hvězda mnoha hollywoodských muzikálů té doby. V 50.letech začala sambu vytlačovat klidnější, více oddechová hudba bossa nova, která si získala širokou oblibu u středních vrstev. Jednou z nejznámějších skladeb se stala Dívka z Ipanemy. Na konci 60.let se objevilo hnutí, které dalo vznik novému hudebnímu stylu - tropikalismu. Jedná se v podstatě o sloučení všech tradičních stylů brazilské hudby s rockem a popem a umožňuje všechny styly volně míchat. Autoři této hudby prosazují myšlenku, že všechny styly jsou důležité a vhodné.
Jídlo a pití
Brazilské restaurace servírují jedny z největších porcí na světě. Jídla jsou velmi chutná a pro návštěvníky Brazílie i velmi levná. Hlavními surovinami používanými v brazilské národní kuchyni jsou rýže, černé fazole a mouka z manioku. Černé fazole jsou často připravovány se slaninou a jsou základem i typického národního jídla feijoady. Několik druhů masa (hovězí, vepřové, klobásy, uzený jazyk apod.) se vaří s černými fazolemi, přidává se koření, bylinky a zelenina a vše se posype moukou z manioku. Brazilská kuchyně je velmi bohatá na nepřeberné množství různých mas. Ideálním místem pro jejich ochutnání jsou speciální restaurace churrascarias.
U žádného jídla od snídaně až po večeři nesmí chybět dostatečné množství ovoce, ananas, papaya, mango, melouny a mnoho dalších pro nás exotických druhů tropického ovoce.
Nejčastějšími nápoji v Brazílii jsou ovocné šťávy - sucos. Nejlepší jsou sucos natural, přírodní šťávy lisované z čerstvého ovoce. V některých oblastech Brazílie je velmi oblíbený extrakt ze stonků cukrové třtiny - caldo de cana. Je lisován z dřevnatých stonků za velkého hluku ve speciálních strojích.
Tradičním nápojem je samozřejmě káva. Pravá brazilská káva má být silná jako ďábel, horká jako peklo a sladká jako láska. Nazývá se cafezinho a pije se zde často a kdykoliv.
Alkoholickým nápojům vévodí cachaca, destilát z cukrové třtiny. Národním nápojem je však caipirinha, která se míchá právě z cachacy, limetek, cukru a ledové tříště. Velmi oblíbené jsou také různé koktejly připravované z cachacy, cukru a ovocných šťáv - batidas.
Peníze
Brazilskou oficiální měnou je Brazilský Real, který se dále dělí na 100 centavos. V oběhu jsou mince 1,5,10,25,50 centavos a 1 real a bankovky 1,2,5,10,20,50 a 100 realů.
Přibližný kurs Realu je 1Real = 10 Kč.
Historie
Brazílie byla objevena 22.dubna 1500 portugalským mořeplavcem Pedrem Alvaresem Cabralem, který se vylodil u břehů nynějšího státu Bahía a zabral toto území pro portugalského krále Manuela I. Zpočátku Portugalsko nepřisuzovalo těmto oblastem zvláštní význam. Bylo zaujato Indií, kterou objevil r.1498 Vasco da Gama. Expedice do Brazílie vedl převážně Martim Afonso de Sousa, který projel těměř celé pobřeží Brazílie od severu k jihu. Na území Brazílie zakládal místodržitelství, která měla reprezentovat příslušnost k portugalskému království. V roce 1548 bylo vybudováno sídlo guvernéra, kterému všechna místodržitelství podléhala a prvním guvernérem se stal Tomé de Sousa. Byl založen Salvador, který se stal prvním hlavním městem Brazílie. Podařilo se obnovit klid, řádnou činnost úřadů i zajistit ekonomický rozvoj. Prvním cenným produktem, který byl ze země vyvážen bylo dřevo ze stromu Pau brasil. Tento strom dal také jméno celé zemi. Postupně byla zakládána další města, mezi jinými roku 1565 i Rio de Janeiro. Portugalci byli nuceni odrážet četné invaze, zpočátku Francouzů, později zejména Holanďanů, které přilákala možnost proniknutí do Nového světa i významná produkce cukru na brazilských plantážích. Od roku 1624 probíhaly neustálé střety při obsazování některých částí Brazílie Holanďany, kteří byli definitivně vyhnáni až roku 1654. Počátkem 17. století začali Portugalci pronikat i hlouběji do vnitrozemí a zakládat nově usedlosti, tzv. Bandeiras. Kolem roku 1700 bylo v oblasti dnešního státu Minas Gerais objeveno zlato a později i drahokamy a hospodářské i politické centrum se přemístilo více na jih. Roku 1763 se novým hlavním městem stává Rio de Janeiro. Když v roce 1807 Napoleonova vojska napadla Portugalsko, rozhodl se regent Dom Joao VI. přesídlit celý dvůr do Brazílie. Pod ochranou britských válečných lodí se přestěhovalo okolo 15 000 příslušníků dvora na 40 lodích do Brazílie, která oslavovala jejich příchod. Dvůr se usadil v Riu a Brazílie fakticky přestala být kolonií. Dom Joao se zamiloval do Brazílie a jejích přírodních krás, založil v Riu botanickou zahradu a chtěl zde zůstat. Po smrti jeho matky Marie I.nastoupil roku 1816 na trůn spojeného království Portugalska a Brazílie. Politické tlaky ho však přinutily, aby se roku 1821vrátil do Portugalska a v Brazílii zůstal jako princ regent jeho syn Pedro I. V roce 1822 Pedro I. vyhlásil nezávislost Brazílie a byl korunován císařem. V roce 1826 po smrti svého otce odmítl návrat do Portugalska a portugalskou korunu ve prospěch své nejstarší dcery. Až v roce 1831 abdikoval na titul brazilského císaře ve prospěch svého pětiletého syna Pedra II. a vrátil se do Portugalska, kde vládl do roku 1834, kdy na trůn nastoupila jeho dcera Maria II. Ve funkci brazilského císaře zastupovali jeho syna Pedra II. postupně tři regenti a až roku 1840, i přes svůj věk necelých 15 roků, byl prohlášen plnoletým a stal se císařem. Vládl do roku 1889 a toto období bylo jedním z nejúspěšnějších v rozvoji Brazílie. Řada sociálních a politických reforem vyvrcholila roku 1888, kdy jeho dcera a nástupkyně, princezna Isabel podepsala tzv. Zlatý zákon, který zrušil otroctví. Toto však vedlo k nespokojenosti zejména ve třídě velkostatkářů a nepokoje vyvrcholily 15.listopadu 1889, kdy byla vypovězena císařská rodina a byla vyhlášena republika. Od té doby již Brazílie zůstala republikou. Postupně se vyvíjela politická struktura i volební systém a docházelo k průmyslovému rozvoji Brazílie. Velkou měrou k němu přispěl zejména prezident Vargas, který působil v letech 1930-1945 a 1951-1954. Dalším významným prezidentem byl prezident s českými předky Juscelino Kubitschek, který během pěti let své funkce přivedl Brazílii k značnému rozvoji spotřebního, automobilového, loďařského i těžkého průmyslu, zahájil stavbu několika důležitých vodních elektráren a mnoha dopravních komunikací ve vnitrozemí. Zejména se však proslavil výstavbou nového hlavního města Brasília, které bylo nenaplněným snem zakotveným již v první ústavě nezávislé Brazílie z roku 1824. 21.dubna 1960 se přestěhovalo hlavní město z Rio de Janeira do Brasílie, města vybudovaného v samotném geografickém středu brazilského území.
|
|
|
|
|